Vypěstovat si vlastní lískové oříšky není příliš těžké. Musíte však zajistit lískovému keři optimální podmínky v čele s chráněným místem nejlépe ve svahu a správným jarním řezem. Pak se určitě lahodných kulatých oříšků dočkáte i vy.
I když se nejčastěji hovoří o lísce obecné, ve skutečnosti pochází většina lískových keřů, pěstovaných v našich zahradách, hned ze čtyř botanických druhů: lísky obecné (Corylus avellana), lísky největší (Corylus maxima), lísky turecké (Corylus colurna) a lísky pontické (Corylus pontica).
Měli byste vědět: budete-li mít zájem o stromkovou formu lísky, bude jako její podnož použita s největší pravděpodobností líska turecká. Lísa turecká jako taková se do našich podmínek příliš nehodí. Poskytuje sice své plody ve velkých skupinkách, během našeho krátkého podzimu však jen zřídkakdy plně dozrají. Mnohem častěji se dočkáte prázdných skořápek se seschlým jádrem.
Kde se bude lísce nejlépe dařit?
Nezáleží na tom, jaký kultivar máte. Nejvíce se jí zalíbí v mírných teplých klimatických podmínkách, kde hojnost plodů podpoří navíc dostatek dešťových srážek. Potřebují dlouhé vegetační období s dostatkem slunečních dní. Zamiluje si tedy zejména nížiny a podhorské oblasti či pahorkatiny do středních nadmořských výšek.
Nejvíce se jí zavděčíte západními a jihozápadními svahy na chráněných místech. V mrazových kotlinách, nebo na místech jen ledabyle chráněných proti studenému větru, se jí dobře dařit nebude. Její kořeny si nejlépe poradí s teplejší, hlinitou až hlinitopísčitou půdou, s dostatkem humusu a kyprostí do velké hloubky – kořeny lísky to vyžadují. Naopak líska velmi špatně snáší těžké jílovité, uléhavé půdy. Tady trpí silným poškozením mrazem a jen obtížným obrůstáním.
Lískový keř nebo strom?
Přirozeným tvarem lísky je keřovitá forma, ovšem v nabídce jsou i stromy. Keře bohužel trpí sníženu rodivostí na větvích ve svém středu, kterou nedokáže zcela odstranit ani pečlivý řez. Stromky jsou v tomto ohledu přívětivější, ovšem stárnou rychleji a méně plodí. Je s tím proto třeba počítat.
Jen jedna líska na zahradě nestačí
Při nákupu lískových stromků či keřů počítejte s tím, že většina odrůd potřebuje ke svému dobrému opylení přítomnost jiných příbuzných druhů. Vždy je potřeba koupit alespoň 2-4 sazenice, ovšem ne nutně stejného kultivaru. Vysazujeme je do spony 4×4 metry.
Na jaře pak nové výhony zkrátíme na délku 4-6 puků. Zároveň odstraňujeme všechny větve, mířící do středu koruny. Tu díky tomu udržíme dostatečně světlou. Od čtvrtého roku po výsadbě prosvětlování zmírníme. Necháme jen 4-5 hlavních větví, zbytek bez milosti odstraníme. Posléze se k tomu kroku uchylujeme jen každý 2-3 rok, abychom keř či strom zbytečně neoslabovali. Mladé výmladky odstraňujeme i v průběhu vegetační sezóny a ponecháme jen ty, které nám mohou posloužit jako náhrada za odstraněné staré dřevo.
Každých 10-15 let pak lísky podrobíme radikálnímu zmlazovacímu řezu, a to seřezáním všech větví do výšky 0,6 a 0,8 metru nad zemí. V průběhu vegetace je třeba zbavovat lísku plevelů, prorůstajících okolo a hnojit ji. Každé 2-3 roky pak do půdy v okolí zapracujte asi 20 kilogramů maštalního hnoje. Dodá lísce vše potřebné.
Kdy začne líska rodit?
Obvykle během čtvrtého až pátého roku po výsadbě. První dva roky však bývá oříšků málo – jde o přirozený stav, takže se zbytečně nelekejte. Oříšky sbíráme ve chvíli, kdy jsou už dokonalé hnědé a lehce se vybírají ze svého zeleného obalu. Necháme je několik dní proschnout na slunci, a pak uskladníme na suchém a tmavém místě. Dva lískové keře vám poskytnou dostatečně velkou úrodu na celý rok.
Najdete u nás rady, tipy a informace pro všechny milovníky zahrádkaření a pěstování.
zahonky.cz
